Beznaděj

Každý z nás si určitě prožil moment, kdy jednoduše nemohl udělat krok nebo možná mohl, ale to vzdal a už se o to ani nesnažil....Říká se tomu beznaděj.

Když ale míjím lidi v ulicích, vidím jí mnohem víc, než bych si chtěla připustit...

Nemohu ale zůstat lhostejná a říkám si:,, Proč´´? 

Určitě náš život nebyl naplánovaný jako cesta alejí s růžovými květy a klidem, ale tolik zla?

Možná je to tím, že to co kolikrát vede lidi k beznaději je důvod v podstatě malicherný a sobecký....

Položme si zásadní otázku:,, Rezignoval/a jsem pro to, že si nemohu každý den koupit nový výtisk časopisu a spolužáci se mi smějí nebo pro to, že si nemohu koupit ani jídlo?Rezignovala jsem pro to, že mi umřel můj milovaný pes nebo pro to, že jsem ztratila osobu, která mi byla oporou a já nemohu najít svoji cestu?

Ať to bylo cokoli, naše cesta nezávisí na věcech a naštěstí ani ne na názorech spolužáků nebo navigační cestě dalších lidí...

Možná prožijeme v životě těžké momenty, ale záleží na tom, jak se k nim postavíme.

Zásadní krok je, abychom si uvědomili, že každý den, kdy jsme milovaní, zdraví a máme nadbytek je jen dar a připravili se na situaci, kdy se budeme muset smířit s tím, že máme málo.

Sama jsem byla půl roku nemocná a pořád mám problémy...Na začátku jsem byla na zhroucení, neexistoval pro mě svět,nechtěla jsem žít jiným životem...

Postupem času jsem se ale dokázala zastavit a srovnat si hodnoty,dneska si dokážu vážit obyčejných věcí a o co víc jich mám o to je pro mě horší, když o ně znovu přicházím, ale tím si vždycky připomenu, že Bůh nás miluje a žehná nám málem nebo přebytky, ať jsem nahoře nebo dole, pokaždé jsem překvapená, kolik se naučím na tom, čemu jsem se tolik bránila..

Pája